Rozdíl mezi likvidací a insolvencí
Rozdíl mezi likvidací společnosti a insolvenčním řízením – co se
vám víc vyplatí?
Článek srovnává tyto dvě možnosti ukončení podnikání, výhody a nevýhody.
# Rozdíl mezi likvidací společnosti a insolvenčním řízením – co se vám víc vyplatí?
1. Úvod: Dvě cesty k ukončení podnikání
V České republice existují dva hlavní způsoby, jak právnickou osobu „uzavřít“. Prvním
způsobem je likvidace. Likvidací se rozumí dobrovolné nebo nucené zrušení společnosti bez
právního nástupce, kdy je majetek firmy zpeněžen a po úhradě všech závazků je případný
zůstatek rozdělen mezi společníky. Tento způsob ukončení právního života společnosti je
přímo použitelný pro případ zrušení společnosti bez právního nástupce, přičemž předpokládá
bezdlužnost společnosti, případně pokrytí závazků společnosti jejím majetkem.
Insolvenční řízení lze naproti tomu charakterizovat jako soudní proces řešení úpadku (platební
neschopnosti nebo předlužení společnosti), kdy majetek společnosti slouží především k
uspokojení věřitelů. Jde o řízení, řízené insolvenčním správcem pod dohledem soudní moci.
Tento způsob je zákonem předpokládaný pro zrušení společnosti, které majetek nepokrývá
hodnotu závazků společnosti, která není schopna je řádně a včas uhradit. Lze však rovněž
konstatovat, že zahájení insolvenčního řízení není nutně nucené ve smyslu nemožnosti podání
insolvenčního návrhu společností samou. Jak věřitelé, tak dlužník, mají právo podat návrh na
zahájení insolvenčního řízení v případě, že se společnost nachází v úpadku, případně nachází-
li se v hrozícím úpadku.
Oba procesy mají jiný účel, průběh i důsledky. Správná volba závisí na finanční situaci
společnosti.
2. Likvidace společnosti
Předpoklady pro vstup do likvidace:
Projev vůle společníků nebo rozhodnutí soudu;
Společnost se nenachází v úpadku;
Vyčerpání podnikatelského účelu, pro který byla společnost založena nebo je
dlouhodobě neaktivní, ale stále řádně plní povinnosti vůči úřadům.
V případě likvidace společnosti je nutno splnit alespoň tyto tři podmínky, přičemž základním
předpokladem dobrovolné likvidace je právě projev vůle společníků, vyjádřený písemně
v Zápisu z valné hromady společnosti v případě společnosti s ručením omezeným, případně
jiného orgánu podle typu společnosti. V případě nucené likvidace je souhlasný projev vůle
nahrazen rozhodnutím soudu. Dalším předpokladem pro vstup do likvidace je podle českého
právního řádu schopnost společnosti řádně a včas plnit své závazky, nevyjímaje závazky
společnosti vůči orgánům veřejné moci, přičemž hodnota těchto závazků nesmí převyšovat
majetek společnosti ke dni vstupu do likvidace.
Základní právní úprava postupu zrušení a likvidace společnosti je upravena v § 187 a násl.
Zákona č. 90/2012 Sb., zákona o obchodních korporacích. Dalším právním předpisem, který
se aplikuje v případě zrušení společnosti formou likvidace, je zákon č. 89/2012 Sb., občanský
zákoník, a to zejména v části, týkající se základních zásad soukromého práva, vyjádřených
v úvodu tohoto zákona, umocněných zakotvením institutu péče řádného hospodáře,
rozšiřujícího původní, překonaný institut odborné péče.
Veřejnoprávní stránku likvidace společnosti upravuje zejména zákon č. 280/2009 Sb., daňový
řád a zákon č. č. 563/1991 Sb., o účetnictví spolu s prováděcími vyhláškami k tomuto zákonu.
Účelem likvidace je přitom ukončení činnosti a rozdělení zůstatku společníkům. Likvidace je
řízena likvidátorem, přičemž odpovědnost statutárního orgánu je omezena pouze na dobu před
vstupem do likvidace. V případě likvidace postupuje likvidátor v souladu s péčí řádného
hospodáře tak, aby došlo primárně k uspokojení věřitelů, následně pak k rozdělení
likvidačního zůstatku mezi společníky. Za zmínku rovněž stojí, že délka trvání likvidace je
standardně kratší než v případě insolvenčního řízení.
3. Insolvenční řízení
Zahájení insolvenčního řízení předpokládá existenci nebo hrozbu úpadku, přičemž toto
kritérium je definováno tak, že společnost se nachází v úpadku, pokud jsou splněny
následující předpoklady:
Platební neschopnost – společnost má více věřitelů a není schopna déle než 30 dní
plnit peněžité závazky;
Předlužení – hodnota závazků převyšuje hodnotu majetku;
Pokud tedy společnost má více věřitelů a není reálné pokrýt všechny závazky, lze podat návrh
na zahájení insolvenčního řízení. K podání návrhu zákon opravňuje jak společnost dlužníka,
tak věřitelé.
Právní úprava, aplikovatelná v případě splnění podmínek insolvence, je obsažena v zákoně č.
182/2006 Sb., insolvenčním zákoně. Tento zákon upravuje náležitosti podání návrhu i průběh
procesu insolvence včetně způsobů řešení úpadku, kterými jsou konkurs, restrukturalizace a
oddlužení. Judikatura Nejvyššího soudu dále zdůrazňuje, že statutární orgán je povinen podat
insolvenční návrh „bez zbytečného odkladu“ po zjištění úpadku; za porušení hrozí osobní
odpovědnost (§ 98 a násl. InsZ). Termín bez zbytečného odkladu musí přitom být posuzován
s ohledem k okolnostem individuálního případu, je tedy možné, že tento pojem obsáhne lhůtu,
která v krajních případech může překročit i měsíce od zjištění úpadku.
Okamžikem zahájení insolvenčního řízení jsou rovněž pozastaveny individuální exekuce.
Řešení insolvence tedy probíhá koordinovaně pod dohledem soudu, přičemž vypořádání
pohledávek, které věřitelé přihlašují v průběhu řízení, je řízeno podle zákonem stanovených
pravidel. Včasné podání návrhu v případě hrozícího úpadku rovněž může znamenat předejití
osobní odpovědnosti.
Z povahy insolvence, ke které se přistupuje v případě splnění podmínky předlužení,
společníci nezískají žádný zůstatek. Rozhodovací pravomoc má v daném případě insolvenční
správce a soud, přičemž společníci nemají přímý vliv na proces samotný. Záznamy o likvidaci
se rovněž uveřejňují v insolvenčním rejstříku. Délka řízení závisí na individuální době,
přičemž zpravidla je určena na 1 až 3 roky od podání insolvenčního návrhu. Pokud společnost
projde insolvenčním řízením a nedojde k jejímu zrušení, lze rovněž poukázat na reputaci
takové společnosti s ohledem na zápis v insolvenčním rejstříku.
4. Likvidace vs. insolvence – hlavní rozdíly užití
V případě výše popsaných způsobů zániku společnosti nelze tyto způsoby definovat jako
volitelné, nýbrž využitelné na základě účelu. Jinými slovy, pokud majetek firmy převyšuje
dluhy je správným a právem předpokládaným řešením právě likvidace společnosti.
V opačném případě, tj. pokud dluhy převyšují majetek nebo společnost není schopna splácet
svoje závazky, je nutná insolvence.
V případě, že se ale společnost nachází na pomyslném pomezí, ve stavu, kdy hodnota závazků
společnosti je rovna majetku společnosti, a společnost se rozhodne ukončit svoje podnikání,
lze přistoupit i k výběru způsobu řešení této situace. Insolvenční zákon v případě, že
společnost předpokládá, že se ocitne v úpadku, povoluje podání návrhu na zahájení
insolvenčního řízení z důvodu tzv. hrozícího úpadku. V takovém případě doporučujeme ale
zvážit, zdali se společnost skutečně v úpadku ocitne, a to právě s ohledem na finanční i
nefinanční hlediska obou pospaných způsobů, zejména pak s ohledem na rychlost, reputaci,
možnost získání likvidačního zůstatku, náklady na proces.
5. Praktické tipy
Statutární orgány by měly pravidelně vyhodnocovat finanční situaci firmy. Opožděné podání
insolvenčního návrhu může vést k osobní odpovědnosti za škodu.
U likvidace se vyplatí mít dopředu připravené účetnictví a vyřešené závazky – proces pak
probíhá hladce.
U insolvence je vhodné včas konzultovat u advokáta či insolvenčního správce, aby byla
zajištěna ochrana před sankcemi.
6. Shrnutí
Likvidace je vhodná pro solventní společnosti, které chtějí klidně ukončit podnikání a
případně získat zpět část majetku.
Insolvence je nutná pro firmy v úpadku; chrání věřitele a statutární orgány před osobní
odpovědností, pokud je podána včas.
Rozhodnutí, kterou cestu zvolit, by mělo vycházet z reálné finanční situace společnosti,
přičemž v pochybnostech je nejlepší obrátit se na odborníka.
Zpět na seznam článků
